Jedna strieda druhú
stále vidím novú dúhu
Jedna vytesňuje druhú
v mojej hlave
Jedna jediná
pravá
práve

zapaľujem ďaľšie a ďaľšie sviece
ich svit ožaruje svetlicu
neprenikne však do mojej duše
sála z nich teplo
no necháva ma chladným

moje telo sa zimou chveje
hoc obklopené ohňom je
myseľ sa potáca v prázdnote
uveznená v tejto komnate
nocou i dňom

horúci vosk dopadá na chladnú kožu
pre mňa je však chladným
a myseľ inde je
jediné čo ma zohriať môže
teplo ľudskej bytosti je

bežím pomaly modrým lesom
žiariace stromy rôznych odtieňov
napĺňajú ríšu mojich snov
na konci cesty na konci s dychom
stretol som sa s ohnivým drakom
krvavo červený lesk jeho šupín
zvýraznený oranžovým lemovaním
odráža temný svit mesiacov

cítim pohľad jeho čiernych očí
nekonečne hlbokých
pokojných a múdrych
cítim jeho dotyk
ktorý patrí žene
spaťuje a hreje
všade v mojom tele
splýva so mnou v jedno
cítim jeho puto
dušou, citom, krvou

Ležíš ve vánku noci a cítiš
jak vosk svíce stéka ti po těle
tak horký, tak plazivý
a pohled se vpíjí do jeho očí

očí snad démona samého
co snesl se k tobě v rouchu noci
a uhranul tě jediným pohledem

ty pootevřené rty
které těžce dýchají
tě svádí k polibku a hříchu

celé tělo pálí voskem a milováním
chvěje se vzrušením
že s ďáblem noc strávíš
a tiše se modlíš k Bohu

že pouze nesníš…

Denni světlo ještě nespatřl
i když žije přes tisíc let
nezná krásu ranních barev nebe
neví jak po ránu otvírá se lekninu květ.
Lidi které v noci potkla
ted spí pod zemí
jen dva vpichy na krku
nechá jako znamení.
Být wampírem je jeho prokletí
ktoré mu čas k žití určuje
od soumraku do svítání
to doba jeho vlády je.
Jeho nepřítel je slunce
které když spaří jednou jen
hned v popel ho zmení
když osvítí ho svým paprskem.
Jen měsíc je jeho společník
a smrt přítelkyne věrná
no je tak vzdálená
a jemu odepřená.
Smutnouý písen o živote spívá
při té písni i zvony přestanou bít
a refrénem je smrt
o které múže jenom snít
Je zavřen na hřbitově spomínek
na všechny které kdy miloval a miluje
ale kde klíč hledať má
“Jen ty ho máš!” na smrt řve.
Ale jeho křik v tichu utone
a k smrti nikdy nedolehle
šeptá andelúm, že když se narodil,
prosí a doufá že taky jednou zemře.

má duše je znavená
má mysl už usíná
hlasno tady zní
to času stárnutí
a lež se plazí kolem nohou
jak jen city bolet mohou
oheň přestál hřát
v očích zústali slzy stát
hvězdy padli do vln moře
zvadla i ta poslendí rúže
plamen svíčky zhasíná
má láska už není nevinná

Některý věci se nemění
napořád zústanou šílený

život zložený z okamihov
poskladaných v jedno
každý nekonečne dlhý
ak sa zrodil v samote

skladáme tieto okamihy
napĺňajúc svoj život
v snahe dožiť sa konca
nech je hociaký

každý kúsok týchto črepín
tvoríte z hocičoho
zaoblené a bledomodré
dôležité vám je dočkať sa
dožiť sa ďalšieho
… čítať ďalej

Ked si myslis, ze sa ti uz nic nestane
tak to pride prave vtedy.
A zivot ti akoby zastane
v zaludku zaby, vredy.

Diagnoza Ti v usiach zneje,
marne cakas, si bez nadeje.
Len tak lezis na posteli,
pytas sa ci si uz v cieli.

Cudzie mesto, cudzi ludia,
uz ta tie kvapky nudia?
Kvapka za kvapkou zilou Ti tecie,
je to svinstvo,ale vravia, ze potom bude lepsie.

Flasa, dve, tri kvapiek miliony,
myslienok plno co zhasaju lampiony.
Cakas a myslis co bude,
citis sa ako pes zbiity v bude.

No co uz…….
Nejako bolo, nejako uz bude……..

To isté ideme
robiť už stýkrát

Očakávaš niečo
výnimočné
Pohyby od ktorých to
očakávaš
sú však
stále rovnaké

Inak ťa môžem
poslať do rite
(ak ti nestačí
že to s tebou
myslím
stále inak)

…so sialenym vyrazom v ociach, rutis sa oproti krvilacnym bestiam….
pri kazdom pohybe citis ako tvoje svaly postupne umieraju….
zenie ta tuzba, zurivost, laska a nenavist…. a noz v tvojej ruke je pripraveny kedykolvek konat svoje dielo…

stop!

zastav sa a pozri hore.
z velkych tmavych mracien sa prediera tenky slnecny luc a mieri ti priamo do srdca…

Chcem Tvoj pohľad
cítiť na mojich rukách,
aby ma viedol po krivkách Tvojho tela.

Chcem Tvoj iskrivý smiech
počuť v mojej hlave,
aby ma viedol temnotou v ktorej blúdim.

Chcem cítiť Tvoj parfém
každým kúskom môjho tela,
aby sa stratil pach horkosti, ktorý teraz cítim.

Chcem Tvoj hlas
počuť ako šepká čosi v neznámej reči,
aby som pochopil čo môžem viac pre Teba spraviť.

Chcem Tvoje myšlienky
nechať plynúť riekou mojich spomienok,
aby si vedela čo k Tebe cítim.

Chcem Tvoje nočné mory
zahnať do sveta hrôzy odkiaľ sa zjavili,
aby si viac nemala strach.

Chcem Tvoj úsmev
vidieť na Tvojich perách,
aby rozkvitla Tvoja krása.

Chcem Teba
aby som mohol byť ….