I.

Jde mi karta a špinavá podezřelá hospoda hučí. Knajpu U modrýho psa jsem měla vždycky obzvlášť ráda. A tahle hospoda měla hodně ráda mne.
“Štěně, přišla ses na nás podívat?” Jednooký chlap mě plácne přes zadek tlapou, která moje půlky spolehlivě schová. Posadí si mě na loket jako dítě a nese mě nízkým výčepem.
“Pusť mě, Špíno!” Ječím a kopu, Špína mě nadhazuje, nemůžu vážit o moc víc, než jeho válečná sekera. Opatrně mě postaví na zem a už mě tahají a muchlují jeho parťáci. Bráním se a prskám, jen tak symbolicky, aby si nemysleli.
Odstrčím dotěrnou ruku, která se mi dere za kalhoty a zasednu za stůl.
“Snímám” křiknu a z peněz, rozházených po stole, přihrnu pár k sobě.
“Do psí matky, přijde holka a už peníze mizej,” smějou se chlapi a karty pleskají o stůl.
Sypu si peníze do váčku. “Díky za hru, pánové.” Rváči nadávají, ale pro prohrané peníze je hlava nebolí. Lehko vydělané, snadno utracené, jsou peníze v týhle hospodě.
Zvednu oči a pohledem přejedu místnost. Ne, že bych neměla Špínovu partu ráda, ale pod peřinou bych se s nimi asi nesrovnala. Zkoumavě se rozhlédnu… a oči se mi zastaví na někom povědomém. Muž má vlasy nepravidelně ořezané nožem až u hlavy, přes tvář čerstvou jizvu a zápěstí omotaná hadry. Galejník. Ztuhnu. Galejník? Melvil.
Hlavou mi proběhne všechno, co mi chraptivě slíbil v maštali dusné pachem krve. Meč vyletí z pochvy dřív, než stačím polknout.
“Pustili tě, Mele?” chci mluvit výsměšně, ale krk mám stažený vztekem a strachem.
Vytrhne z pochvy meč a stojí proti mě. Chvíle před bojem. Dívám se soustředěně na jeho zbraň a… překvapeně otevřu pusu. Ten příšerný klacek z mizerně kalené oceli mi do Melvilovy ruky nepasuje. Zvednu oči k jeho tváři a vidím v jeho očích pohled vzteklého psa. Nemocného psa.
Dobře si všimnul mého překvapení. … čítať ďalej

I.

Potichu jsem vklouzla do maštale a pozvedla jsem louč.
Tmavá silueta muže s rukama přivázanýma k trámu nad hlavou.
Ještě pořád pán? Nebudeš, bratře, až s tebou skončím, to ti slibuju.

II.

Vítězství. První opravdový boj po boku Sivého a první vítězství. Možná teď bojuju proti těm, za kterými jsem dřív běhala, ale kdo se ptá? Vítězství je to, co se počítá, víno rváčovy duše.
Byli jste někdy v táboře vítězů? Z pohárů se polyká vítězství, máte ho vpletené ve vlasech, vaši koně se na něm pasou, praská v ohních a… stříká chlapům z ptáků.
Vítězství, moje víc než jiných. Protože v maštali teď stojí svázaný Melvil, Mel – Párač, Mel – Král, ten, který mě před pár lety seřezal řemenem uzdy tak, že jsem řvala hrůzou a pak mě ve svém táboře uvázal jako toulavou čubku.
… čítať ďalej

Pekelnicky,pekelnici,
davam k vam k uzivaniu a volnemu sireniu tjeto uzasne obrazocky,
ktore by ste si mali dat povinne do pozadia na vsetkych vasich desktopoch =]
( taktiez dostupne aj v galerii… len do vycerpania zasob =]]] )

http://hell.sk/pozadia/

cestne prehlasujem ze lemonfox ma u mna 2 kofoly =]]]

život zložený z okamihov
poskladaných v jedno
každý nekonečne dlhý
ak sa zrodil v samote

skladáme tieto okamihy
napĺňajúc svoj život
v snahe dožiť sa konca
nech je hociaký

každý kúsok týchto črepín
tvoríte z hocičoho
zaoblené a bledomodré
dôležité vám je dočkať sa
dožiť sa ďalšieho
… čítať ďalej

Ked si myslis, ze sa ti uz nic nestane
tak to pride prave vtedy.
A zivot ti akoby zastane
v zaludku zaby, vredy.

Diagnoza Ti v usiach zneje,
marne cakas, si bez nadeje.
Len tak lezis na posteli,
pytas sa ci si uz v cieli.

Cudzie mesto, cudzi ludia,
uz ta tie kvapky nudia?
Kvapka za kvapkou zilou Ti tecie,
je to svinstvo,ale vravia, ze potom bude lepsie.

Flasa, dve, tri kvapiek miliony,
myslienok plno co zhasaju lampiony.
Cakas a myslis co bude,
citis sa ako pes zbiity v bude.

No co uz…….
Nejako bolo, nejako uz bude……..

To isté ideme
robiť už stýkrát

Očakávaš niečo
výnimočné
Pohyby od ktorých to
očakávaš
sú však
stále rovnaké

Inak ťa môžem
poslať do rite
(ak ti nestačí
že to s tebou
myslím
stále inak)

…so sialenym vyrazom v ociach, rutis sa oproti krvilacnym bestiam….
pri kazdom pohybe citis ako tvoje svaly postupne umieraju….
zenie ta tuzba, zurivost, laska a nenavist…. a noz v tvojej ruke je pripraveny kedykolvek konat svoje dielo…

stop!

zastav sa a pozri hore.
z velkych tmavych mracien sa prediera tenky slnecny luc a mieri ti priamo do srdca…

Chcem Tvoj pohľad
cítiť na mojich rukách,
aby ma viedol po krivkách Tvojho tela.

Chcem Tvoj iskrivý smiech
počuť v mojej hlave,
aby ma viedol temnotou v ktorej blúdim.

Chcem cítiť Tvoj parfém
každým kúskom môjho tela,
aby sa stratil pach horkosti, ktorý teraz cítim.

Chcem Tvoj hlas
počuť ako šepká čosi v neznámej reči,
aby som pochopil čo môžem viac pre Teba spraviť.

Chcem Tvoje myšlienky
nechať plynúť riekou mojich spomienok,
aby si vedela čo k Tebe cítim.

Chcem Tvoje nočné mory
zahnať do sveta hrôzy odkiaľ sa zjavili,
aby si viac nemala strach.

Chcem Tvoj úsmev
vidieť na Tvojich perách,
aby rozkvitla Tvoja krása.

Chcem Teba
aby som mohol byť ….

ležím v tichosti svojej komnaty
obklopený temnotou a prázdnom
premýšľajúc nad životom a osudom
pripadajúc si prázdny

mysľou mi zrazu tmavý tieň preletí
tieň draka zaraz svet pohltí
ten drak je však ženou
stvorením krásnym v šate nádhernom
dotyk ktorého osud môj naplní

myšlienka konca v nenávratne zmizla
srdce chladné železné
jediným pohľahom zapálila
moju dušu stratenú
v očiach bezodných pohltila

stratený v tomto svete tajomnom
zahalený vlastným tieňom
užasnutý tým čarom
rýchlo sa ukryjem
odíst už viac nechcem

a ani neodídem…

Nočným mestom prechádzal vysoký muž v čiernom plášti. Napriek tomu, že bol zamyslený obratne sa vyhýbal kalužiam aj mŕtvolám potkanov. Začul za sebou beh a prerušovaný dych. Zaskočilo ho to, pretože v celej tejto štvrti bol pod ochranou podsvetia. Otočil sa teda tým smerom, ale príliš pozde. Jeho prenasledovateľ skočil do tieňa a zmizol za jedným z domov.
“Ó bože, tak strašne ma bolí hlava.” ozval sa dievčenský hlas za ním. Veľmi pomaly a váhavo otočil hlavu k nej, ale stál tak aby mohol čeliť svojmu prenasledovateľovi.
Zátylkom mu prebehlo mierne mrazenie a vzápätí dostal telepatický odkaz od svojho upíra, ktorý bol v tejto štvrti sicco – vodca zločineckej guildy “Som tu. Chránim ťa.”
Prestal sa teda starať o prenasledovateľa a vykročil k dievčaťu, ktoré kľačalo na chodníku z hlavou v dlaniach sklonenou k zemi. Oblečené malo nohavice a vestu z nekvalitnej čiernej kože a bolo ušpinené, čo sa k tejto štvrti mesta dokonale hodilo.
Pohladil zlepené tmavohnedé vlasy a položil jej ruku na plece. Dievča rýchlym pohybom zodvihlo hlavu a on uvidel žiarivé ohnivočervené oči, oči démona.
Muž sa máličko pousmial a dal ruku pomaly preč z jej ramena.
“Vy sa nebojíte?” prekvapeným hlasom sa spýtala a žiar v jej očiach pohasol. Zrazu to boli úplne obyčajné oči zaskočeného dievčaťa.
“To je jedno Siara. Navaľ prachy, lebo ťa rozpáram chlape!” ozval sa hlas jej kumpána za mužovým chrbtom.
Keď otočil hlavu, uvidel rovnako otrhaného a špinavého mladíka s páskou cez oko a hrozivým zakriveným mečom v ruke. Skôr ako stihol vziať do ruky nôž, alebo použiť zaklínadlo mladík zachrčal a jeho tvár sa stiahla od bolesti. Vzápätí padol dopredu tvárou na chodník zo šípom v chrbte. Príčinou bol maskovaný muž, ktorý hneď zmizol v tieni. “Vždy k službám môj pane.” prenikla mu do vedomia ďalšia siccova správa. … čítať ďalej

Rytier vytasil svoj lesklý meč,
drak preletel oblohou naprieč.
Ich oči sa stretli na chvíľu,
vedeli že boju sa nevyhnú.
Kto hájiť dobro neváha,
v srdci mu drieme odvaha,
má šancu draka poraziť,
z pazúrov dievča zachrániť.
Dračisko pristál na zemi,
rytier sa štítom zatienil,
netvor len oheň vychŕlil,
hrdinov život ukončil.
Vtom sa za drakom zjavil mág,
blízko dievčaťa v okovách,
ruky k zaklínadlu spojil,
drakove obete prebudil.
Mŕtvy kol draka povstali,
zbraňami do neho rúbali,
mág k tomu pridal smršť bleskov,
netvorov život vyhasol…

pieseň barda Linfalasa …