I.
Lesem se mátožně potácela žena. Zplstnatělé dlouhé černé vlasy, neuvěřitelně husté, zpola zakrývaly tvář a padaly jí do očí, do dravčích očí barvy zředěného octa.

Andě, lupičce a pytlačce, nepřálo štěstí. Při nevydařené krádeži na venkovském statku jí sebrali všechno, co měla u sebe. Když se probrala s tělem pokrytým ranami na smetišti za vesnicí, trpce se ušklíbla. Nůž, ukrytý v holínce nestačil pro přežití v mrazivém zimním lese.

Už dlouho považovala les za svůj jediný domov. Téměř tak dlouho, jak dlouho nenáviděla své žluté zešikmené oči,smutné, nepopiratelné dědictví po předcích z “hladového lidu” z lidu Thryen. “Hladový lid”. Anda zkřivila rty. Laskavější označení pro ty, kteří nebyli tak docela lidmi a kteří už téměř vymizeli ze zalidněních oblastí země. Jejich potomci, nešťastní kříženci, však zůstali a nesli v sobě neoddiskutovatelné znaky staré rasy, jejíž historie byla divoká a krvavá. Dodnes se vyprávěli zkazky o lidských obětech, o špičatých, vlčích zubech žlutookých, rvoucích syrové maso zvířat.
… čítať ďalej

Ešte s chvejúcimi perami zašepkala jeho meno a letmo sa nimi dotkla pootvoreného chladného okna práve sa rozbiehajúceho vlaku. On jej vzdušný bozk zachytil a perverzne si oblizol pery. Posledný krát zamávala a s povzdychom sa vybrala ďalej úzkou uličkou vo vlaku nájsť svoje kupé. Jeho pery medzitým zašepkali nejaké slová, ktoré už ale ona nevidela a nepočula.

S pohľadom do kupé si unavene povzdychla pri pohľade na dve malé deti s rodičmi a staršiu pani čítajúcu knižku. Usadila sa tak pohodlne ako sa len dalo, vytiahla knihu a ponorila sa do jej deja. Nemohla sa sústredit na čítanie, pretože stále cítila jeho horúci dych na svojej šiji. Letmým pohľadom vyzrela z okna na mihajúcu sa krajinu zaliatu zapadajúcim slnkom. Bola sfarbená celá do červena. Možno to bolo aj tým, že bola jeseň a listy sfarbené žltohnedo až červeno padali na trávnatý koberec. Jej myšlienky ju preniesli do podvečernej chvíle predchádzajúceho dňa.
… čítať ďalej

Někdy člověk jen tak kouká na lidi kouká kouká a vidí, vidí věci, které nikdy nespatřil, vždy tam byly, jenomže byly tak malinkaté, nepatrné, bez významu v té době… a najedou mají význam, plácnou do očí na první pohled a proč to? Jsou to drobnústky… byly tady… proč jsme je neviděli? Změna uhlu pohledu? Změna našeho vnímání? Nejspíš. Nejspíš začali být drobnústky pro nás dúležitejší než globální věci. Výraz lidksé tváře. Všimli ste si toho někdy? Pohled, oči… V nich je skyt osud, vspomínky, cesta životem kterou už prošli…to vypoví mnoho, nejsou to jenom prázdné bytústky které nás míjí uličkami města, teď jsou to živé, cítící bytosti, plné svých hříchu, strastí, slastí, každý něčím výjimečný, a najednou se otáčíte za lidmi, které neznáte, nikdy sme je neviděli, a jsou nám blíž, bez jediné věty, slúvka…

Víte proč?

Jsou to drobné věci, vnímáme je rychleji, porozumíme snadněji, máme možnost spracovávat detail, jeden malinkatý detail, za ním další a další, ne najednou velikou neosobní věc, to člověku unikne spousta dúležitých poznatkú které se skrývájí v jediném pohybu, jediném pohledu…

Vemte si černou knihu s bílým nápisem,. Zeptáte se: jaké je to barvy?… a každý řekne černé. Ale proč? Proč neřekneme bílé. Je tam i tam bílá, sice v malém poměru k černé, ale je tam…

Skuste to, skuste vnímat detaily, detaily lidí, věcí, citú, emocí, přírody… skuste to

V dusi jenom stin
do šera smutku kouká
a hledá
hledá to co někdo vzal
a vidí jenom prázno
prázdno
a žal,
všude kam se podívá
žal a pláč…
klubíčko zamotané
A proč to všechno?
Sám tomu nerozumí…
Vidí konce všeho tohu žalu a nepochopení věcí, ale rozmotat je neumí…
Když stín neumí mluvit,
jenom cítit dokáže.
A tělo k řeči nedonutí…
brání mu strach, strach z
odpovědí.
a otázky?
Těch je spousta.
Vědet tak odpověď aniž se ptát…

Pohodlne sedel vo svojom aute. Ležérne opretý o operadlo sedadla čakal, kým naskočí na semafore zelená. V ruke, ktorá mu visela z okna, držal dohárajúcu cigaretu. Na svetelnej signalizácii sa objavila oranžová…Zelená. Martin rýchlo siahol jednou rukou na radiacu páku a druhou na volant. Cigareta sa mu vyšmykla z ruky a spadla do auta. Zdola k nemu začal stúpať dym. Nemohol ju zahasiť nohou, pretože sa zakotúľala hlboko za pedály. Spanikáril.
- Sakra!- Zanadával. Chcel zastaviť, ale nachádzal sa v najväčšej premávke a nemohol sa dostať k okraju cesty. Náhle sa mu samovoľne strhol volant. Šikmou čiarou sa vyrútil cez dva jazdné pruhy priamo na chodník. O pár milimetrov minul pouličnú lampu a nabúral do plotu. Rýchlo sa zohol, aby zahasil cigaretový ohorok. Opäť sa posadil a prešiel si rukami po tvári. Uľahčene si vydýchol. Bohužiaľ nie na dlho. K jeho autu sa rýchlym krokom rútil rozzúrený muž.
-Zbláznil si sa?! Ty idiot!- Kričal na Martina. V tvári bol celý červený, po čele mu stekali kvapky potu a ledva dýchal. Ale ani to ho neodradilo naďalej vykrikovať rôzne nadávky.
-Si ožratý, či čo?!- Schytil Martina za tričko a pokúšal sa ho vytiahnuť von okienkom.
-Pozri sa čo si spôsobil!!!-
Martin horko – ťažko vystúpil, a upravujúc si tričko, obzrel sa za seba. Celá cesta bola zaprataná nepravidelne rozostavanými autami. Všetci zmätene trúbili a nervózne na seba pokrikovali.
-Panebože!- Chytil sa za hlavu. Ihneď vytiahol mobilný telefón a začal vytáčať čísla…
… čítať ďalej

Po kratkom case zvadzania bojov s MS Wordom som sa rozhodol predsalen pustit sa do pisania kratkej eseje na temu spoplatnovanie informaci na internete. Okrem toho sa urcite vyraznejsie dotknem aj inych suvisiacich tem, ako je internetova reklama a spol.

V priebehu rozvoja internetu, specialne sluzby www sa viac krat diskutovali tieto temy. Ja by som sa rad na celu problematiku pozrel z ineho pohladu. Kratko zhrniem problemy platieb za stranky a s tym suvisiace klady a zapory rozvoja internetu. Dalej este uvidim.

Ked sa zaciatkom 90tych rokov zacali rozbiehat www-sluzby a do vsetkeho sa zapojili komercne spolocnosti, zdalo sa, ze internet sa stane velmi zaujmavym prezentacnym mediom. A stalo sa , firmy sa chytili a zacali prezentovat uplne vsetko, od produktov, cez svojich zamestnancov, a vzhladom na cenu produkcie webstranky (prakticky nulova), uvadzali pomali aj priemernu velkost nohy svojich zakaznikov. Tak sme sa dostali polahky k informaciam, ktore sa vsak zacali mnozit ako huby po dazdi. Obchodnici rychlo zistili, aky ma internet potencial pre ich “so called business” a v kratkej dobe sa objavili prvy multimilionari profitujuci vyhradne z internetu a z dobreho napadu. Tento vek sa da povazovat za zlatu eru internetu. Kazdy den vznikal novsi a lepsi napad, ktory “urcite” spravi revoluciu na internete. V praxi to dopadlo tak, ze sa ujalo iba niekolko schopnych napadov a mnohe sa stratili v krachu, alebo zapadli prachom a ostali lezat niekde na pokraji zrutenia sa. Ked uz nemal napad taku silu, ako kedysi, ludia sa zacali zameriavat na informacie. Tie tak, ako vsetko ostatne na internete, boli zadarmo. Az na niekolko internetovych obchodov nikto za nic nechcel peniaze. Obvykle sa vsetko dalo na nete kupit lacnejsie ako v kamennom obchode. V najnovsom clanku v SME (http://www.sme.sk/clanok.asp?rub=pr_pocit&cl=511020) toto obdobie tvorca clanku pomenoval ako “kolikovanie uzemia” alebo tak nejak podobne. Informacie sa vsak tak premnozili, ze v nich zacal byt znacny chaos. A ten chaos je v nich dodnes. Ako hlasa urcita slovenska reklama, na webe je sice vsetko, ale skoda, ze reklama nehlasa zaroven aj to, ze najist vytuzenu informaciu je aj pre skusenych browsicov velakrat niekolkominutova zalezitost. Nevraviac o preklikavani sa cez stranky, ktore na nas vychrli google a ktore sa na nas sypu z inych vyhladavacov.
… čítať ďalej

Jedna strieda druhú
stále vidím novú dúhu
Jedna vytesňuje druhú
v mojej hlave
Jedna jediná
pravá
práve

zapaľujem ďaľšie a ďaľšie sviece
ich svit ožaruje svetlicu
neprenikne však do mojej duše
sála z nich teplo
no necháva ma chladným

moje telo sa zimou chveje
hoc obklopené ohňom je
myseľ sa potáca v prázdnote
uveznená v tejto komnate
nocou i dňom

horúci vosk dopadá na chladnú kožu
pre mňa je však chladným
a myseľ inde je
jediné čo ma zohriať môže
teplo ľudskej bytosti je

bežím pomaly modrým lesom
žiariace stromy rôznych odtieňov
napĺňajú ríšu mojich snov
na konci cesty na konci s dychom
stretol som sa s ohnivým drakom
krvavo červený lesk jeho šupín
zvýraznený oranžovým lemovaním
odráža temný svit mesiacov

cítim pohľad jeho čiernych očí
nekonečne hlbokých
pokojných a múdrych
cítim jeho dotyk
ktorý patrí žene
spaťuje a hreje
všade v mojom tele
splýva so mnou v jedno
cítim jeho puto
dušou, citom, krvou

… server
:: isolate :: what\’s up in the eastern europe design ::
zverejnil 22.januara 2002 na svojich strankach link na HELL.sk …
sme pocteny =]
LemonFox rulez =]]

edit: aktualne http://www.designineurope.eu/

Povráva sa, že “balial”, “bezcitný”, ako ho ľudia nazývajú, aby nemuseli vysloviť jeho meno, bol kedysi dobrodruhom ako vačšina barbarov v jeho veku. Bezhlavo sa túlal krajinou spolu so svojou družinou, v snahe nájsť svoj osud a to, po čom by v živote naozaj túžil. Jeho povesť sa šírila krajinou, majetok sa zveĺaďoval, jeho meč rozsieval smrť na jeho cestách, no on nenachádzal štastie. Dokonca ani pobyt v kláštore mu nepriniesol naplnenie, ba dokonca naopak, zanevrel na svet a jeho nezmyselné , falošné hodnoty.
Jedniný pred kým sa kedy sklonil je vraj pani z modrého hradu. Môja sesternica , Diazara, ktorá slúži na tom tajomnom hrade mi vravela že na vlastné oči videla ako pred ňou poklakol. Podľa nej sa však nesklonil pred jej čarodejnou mocou ale pred pohľadom jej očí…
“…. ááále, babské tááraniny.” prerušil rozprávača zavalitý trpaslík , “No ešče povedz že sa do njej zamiluvau, ghehehe šak to asik preto ho volaijú bezcitný ghegeh…”.
“Poznal som jedniého trpajzlíka čo s ním bul kedysi f tej bande, ale to bul čistý blázon. Ze sekeru sícé rúbal statočne ale nekedy mu to f tej jeho makovici cvaklo, a zrazu sa tváreu jak keby bol nejaké malé djevčiščo či čo, no bláázen..” ,pokračoval trpaslík opierajúc sa o dvojbritú sekeru, ” ale s týma kecami o láske k tej čarodejnici si ma fakt rozesmál ghahah.. šak bojovník čo nenájde uspokejné ani vo vítazstvách v tých najvačších masakrách čo znám ho asi len tažko nájde u nejakej ženštiny. A ešte k tomu u elfky, kche, šak ani bradu nemá…..”. … čítať ďalej